S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (Huis clos, 1944)

Jean Paul Sartre

Překlad: J.a. Liehm
Žánr: činohra
Obsazení: 2 muži, 2 ženy
Dekorace: pokoj ve stylu Ludvíka Filipa

Vezmeme-li si pomyslný seznam ať již nejvýznamnějších filozofů, dramatiků anebo spisovatelů 20. století, nebude nám v žádném z nich chybět jméno francouzského existencialisty, zarytého nepřítele hodnot západní buržoazní společnosti, ba člena komunistické strany, jež v souladu se svou morálkou jako jediný v historii odmítl přijmout Nobelovu cenu za literaturu, Jean Paul Sartre. Nicméně čím dalekosáhlejší je Sartreho vliv, tím pozoruhodnější je až minimalistický rozsah jeho díla, kdy Sartreho jednoaktovka z roku 1944 S vyloučením veřejnosti (Huis-clos též překládáno Za zavřenými dveřmi) do značné míry na dlouhá desetiletí předurčila směr, kterým se bude odebírat vývoj celého světového divadla. Smysl hry bývá obvykle interpretován v kontextu Sartreho sentence: „Peklo jsou ti druzí, ale právě tak jsem mohl napsat, že ráj jsou ti druzí, zkrátka, všechno přichází k člověku jenom od druhých, od lidí.“ Tedy společné peklo, ve smyslu posmrtné odplaty za pozemské skutky, navenek zcela náhodně vybrané trojice sadistického novináře Garcina (popraveného ve válce jako dezertéra), sebevražedné lesbičky Inčs a egoistické erotomanky Estelle (vražedkyni vlastního dítěte), jež svou hodnotu odvozuje od zájmu mužů o své tělo, je záludně skryto v záhy navozeném propletenci vzájemné nenávisti, antipatii a závislosti, jež vede k tomu, aby v zájmu věčnosti, kterou spolu budou nuceni sdílet, na sebe prozradili skutečnou podstatu svých činů tak, že skutečné peklo nenacházejí v těch druzích, ale prostřednictvím zrcadla, jež jim je jejich společníky nastaveno, v sobě samotných, což lze položit jako konečný smysl, potažmo sdělení hry.

  Text s drobnými jazykovými úpravami překladatele je v elektronické verzi k dispozici v DILIA.