ŽENY SNILY O KONÍCH (Mujeres soňaron caballos, 1999)

Daniel Veronese

Překlad: Martina Černá
Žánr: činohra
Obsazení: 3 muži, 3 ženy

Motivem pro napsání hry Ženy snily o koních (1999) byl pro argentinského dramatika Daniela Veroneseho jeho zájem o tematiku násilí, a to v jeho nejrozmanitějších projevech v běžném každodenním životě: jako omezování fyzické volnosti a osobní svobody, matení identity, ignorování intimních zón blízkého člověka, výsměch a ironie, pošlapávání důstojnosti, manželská nevěra nebo násilné řešení osobních problémů – v případě této hry kulminující do závěrečné střelby. Autor přitom téma násilí rámuje na první pohled přátelskou rodinnou sešlostí trojice bratrů a jejich manželek v novém domě jednoho z nich, kterou doprovází zdánlivě běžné komediální momenty, černý humor a ironie nepříliš vzdálená tzv. coolness dramatice.
    Pod pečlivě vystavěnou a symetrickou kompozicí nejen v rozvržení vztahů mezi postavami (každý z trojice párů má nastaveny jiné třecí plochy: Bettyna je o 25 let starší než benjamínek Roger, pětapadesátiletý Ivan má za ženu téměř adolescentní Lucy, Ulrika a prostřední z bratrů Rainer si zase sice odpovídají věkem, ale nikoli již intelektuální úrovní), ale i opakujících se motivů (box jako základní gestus vztahu mezi bratry, kůň jako symbol sexuální touhy a volnosti žen apod.) se skrývá drastická minulost celé rodiny, která produkuje výbušnou přítomnost. Proti svým manželům a švagrům, kteří neustálým pošťuchováním a hrami na „malé kluky“ maskují podivně temná  rodinná tajemství, se každá po svém bouří všechny tři ženy: hrdá Ulrika psaním scénářů utíká do světa fikce, prostomyslná a mateřská Bettyna se raději pouští do „realizovatelných projektů“ (vaření tureckých specialit) a nejdále dojde mladičká a nevyrovnaná Lucy, která nenáviděné příbuzenstvo nakonec zlikviduje. Veroneseho hra není o násilí bezdůvodném nebo z nudy, ale o logice, kterou nás železná košile všedního života nutí k rezignaci anebo k nevšedním řešením. A tak je to zcela logicky i v této hře právě Lucy, kdo najde sílu aktivně změnit svou budoucnost: vždyť čeká dítě a potřebuje se zbavit nenáviděné a vnucené rodiny, která se jí ujala po tragické nehodě bryčky, v níž jako malá cestovala se svými rodiči.
    Hra Ženy snily o koních volně odkazuje ke zkušenosti argentinské diktatury 80. let, kdy docházelo k nucené adopci potomků z perzekuovaných rodin, ovšem platnost její tematiky a v neposlední řadě i její kvality dokládá její uvádění i na evropském kontinentě (momentálně například Centro Dramático Nacional Madrid). Je příležitostí pro hutný dramaturgicko-režijní výklad a precizní herecké výkony.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.