VĚČNÁ MARIE (Die ewige Maria, 1996)
Roland Schimmelpfennig
Překlad: Martina Černá
Žánr: činohra
Obsazení: 6 mužů, 3 ženy
Franc, jeho bratr a synové Karel a Hans společně se svými přítelkyněmi Marií a Evou provozují vesnickou pekárnu. Živnost je pevně zakořeněná v jejich životě a ti, kteří ji provozují, srůstají s vesnickou komunitou. Karel a Marie se mají zítra brát. Všechny přípravy jsou dokončeny. Franc už musí jen upéci svatební chléb z tmavého těsta, do nějž je přimísen popel zlých duchů. Hned po svatbě chtějí Karel a Marie odejít, aby si našli vlastní pekárnu nebo alespoň holičství.
Hrozí ovšem, že jakési nadpřirozené síly zničí jejich štěstí. Franc nechce nechat Marii z pekárny odejít a Karel se ještě musí vydat hledat zmizelého chlapce. Jeho dávno pohřešovaný bratr Fritz ho však přemluví vydat se do města za starým holičem, který hledá pár podobný Karlovi a Marii, aby mu svěřil svůj obchod. Karel právě ještě stihne navléknout spící Marii na prst snubní prsten a potom musí pryč. Jeho zprávy Marii nezastihnou. Ta si proto myslí, že Karel zmizel, a nakonec podlehne Francovu namlouvání. Sňatku polovičního tchána s vlastní snachou stojí v cestě jen prsten od Karla, který Marie ne a ne dostat z prstu dolů. Co je jednou spojeno, nelze bez potrestání rozpojit. Karel se konečně vrátí. Otázku, jaký osud jeho a Marii čeká, ponechává Schimmelpfennig otevřenou.
„Podivná směs archaických motivů, magie a kalkulace určují charakter této hry. Jazyk je venkovsky těžký. Jako úlomky skály padají věty. Zůstávají nehnutě stát. Což je úsporné. A také brutální. A někdy násilné,“ píše o Schimmelpfennigově hře Tom Mustorph v eseji Muž mnoha tváří. Hra Věčná Marie měla premiéru v roce 1996 v divadle v Oberhausenu a v roce 1999 získala Kolínskou divadelní cenu.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.