MILADA
Jiří Pokorný
Obsazení: 4 muži, 3 ženy
Trampská chatová osada. Ráno mrkev, večer nic. Osamělá Milada, žena v nejlepších letech, opustila místo redaktorky společenského magazínu. Její muž je dávno nezvěstný, dcera se osamostatnila. Zajímají se o ní dva sousedé – trampové, přijíždějí i její kolegyně z práce. Nečekaně se zjevuje i manžel a především její, o dost mladší, milenec z Afriky. Ten pravý a šťastný život může teprve teď začít. Sešlost lidí v případě hry Milada (nedokončená opera) slouží dramatikovi po formální stránce jako působivě živý celek, společensky proměnlivý a pulzující. Především prostřednictvím představ Milady líčící své milostné zážitky s africkým milencem se hra obsahově otevírá dalším zeměpisným místům.
Je to hra na parodii, výsměch banalitám, věčně se opakující sebeironie. Tématem je české (a moravské) křupanství a obliba kýče. Forma čerpá z pokleslých dramatických a hudebních oborů (ať už trampské písně, filmové romance, televizní soap opery, z poetiky módních časopisů, z komiksu či červené knihovny první republiky, zasazené ovšem do reality dneška).
Vladimír Hulec (Divadelní noviny)
Hra Jiřího Pokorného Milada v sobě tedy spojuje nejrůznější klišé nejpokleslejších příběhových prvků, typových - parodicky stylizovaných - postav a nejnepravděpodobnějších absurdních situací. Jako by to bylo jakýsi zvrácený hold upatlané české realitě, v níž se cokoli hezkého a vznešeného záhy mění v banalitu a nechtěnou karikaturu.
Jana Soprová (Český rozhlas)
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.