TAŤKA STŘÍLÍ GÓLY

Jiří Pokorný

Obsazení: 10 mužů, 2 ženy, pes

Tragikomický příběh dramatu je zasazen do pokročilých nočních hodin v zahrádce nonstop stánku Blažena, kde se u příležitosti rodinné oslavy schází otec Jenda se svým synem Mirkem, úspěšným fotbalistou, a jeho snoubenkou Renatou. Dojemná idyla však netrvá dlouho, neboť Mirek se ukáže být namyšleným egoistou, který otcem ve skutečnosti pohrdá a setkává se s ním jen z povinnosti. Spouštěcím mechanismem, jenž nevinnou hospodskou konverzaci promění na hromadný masakr, je tu zpočátku banální roztržka mezi rozčarovaným Jendou a jedním z hrubozrnných štamgastů. Pro tuto českou variantu cool dramatu je rovněž příznačné, že první zbraní, s níž se začne páchat násilí, je obyčejný dětský prak. Přitom jde o rekvizitu, která měla být symbolem synova ztraceného dětství, neboť za tímto účelem byla otcem obřadně přinesena. Když dospělý muž posilněný alkoholem míří na hosta dětskou hračkou, působí to směšně. Když mu vzápětí zlomí vaz, končí nevinné laškování a rozjíždí se nezadržitelná spirála násilností. Během otřesného finále přijíždějí policisté a záchranáři a na scéně leží několik postřelených; Mirka odváží sanitka, neboť jej ošklivě pokousal pes. Fraška přerůstá v tragédii, vtipkování nahrazují nejhrubší vulgarismy. Oslava návratu ztraceného syna se změnila ve zlý sen plný agresivity a brutálního jednání. Když se zraněný Jenda v závěrečném výstupu hry s vypětím posledních sil zvedne a chce kopnout do míče se slovy „Za tebe, Mirku“, netrefí se. Ani tento poslední patetický pokus o oslavení potomka otci nevyšel. Děsivost, s níž se střídají sentimentální okamžiky s akty násilí, se odráží v jazykové rovině dramatu. Promluvy postav obsahují vedle odposlouchaných hospodských výroků a vulgarismů také básnické deformace jazyka a jeho aktualizace. Text má přitom zvláštní rytmus; některé pasáže jsou psány jakoby ve verších. Máme pak před sebou postmoderní veršované drama, v němž se naturalismus slovního vyjádření neobvykle prolíná s poetičností. Pokorného Taťka střílí góly je typickou ukázkou současné hry, která překračuje prostor rodinného dramatu a stává se obrazem narušené společnosti, v níž vládne násilí a totální destrukce mezilidských vztahů.

Hořká a černá groteska o bídě našich dnů. Všechno začíná „úsměvy letní noci"... Divák je svědkem nejprve totálního odlidštění vztahů a nakonec dokonalé destrukce popírající jakoukoli logiku lidského konání. Pokorného hra sžíravě, a v salvách smíchu, nakonec posmutněle zaznamenává, kam jsme došli, ba mnohem víc - spíš vlastně nedošli. Je sarkasmem na naši přítomnost. (Jiří P.Kříž,Právo)

Do noci na svatého Jana vyslal Jiří Pokorný hrdiny své hry. Jejich zážitky ovšem mají značně daleko do veselého dovádění postav ze shakespearovského svatojánského snu.... Jazyk hry je přímočarý, vedou se tu hospodské řeči prošpikované četnými vulgarismy. Největší zrádností obdobných textů bývá, že banalitu pojednávají banálním způsobe. Taťka se svou hospodsko-periferní poetikou se však přiřadil k podstatně zajímavějším dílům, jejichž drsný realismus se v posledních letech uchytil na evropských scénách. (Zdeněk A. Tichý, Mladá fronta)

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.