TO BYL HOCKEWANZEL

Jiří M. Šimek

Obsazení: 11 mužů, 8 žen, některé role je možno zdvojit

Scénická montáž To byl Hockewanzel vychází z textu o Hockewanzelovi, sepsaného německým žandovským rodákem Willim Langem a přeloženého do češtiny P. Kolářovou. Text obsahuje životopis polického arciděkana Wenzela Hockeho a některé jeho příhody, jež mu kromě přátelské lidové přezdívky „Hockewanzel“ vynesly označení severočeský Enšpígl.
V polické hospodě se potkávají písař, sládek a nově se přistěhovavší justiciár. Písař oznamuje zprávu o smrti arciděkana Hockeho. Spolu se sládkem justiciárovi vyprávějí příběhy z Hockeova života. Na jevišti tak ožívá příběh setkání Hockeho s vévodou Augustem a následné jmenování Hockeho arciděkanem, Hockewanzelova karetní dobrodružství a jak doběhl své partnery, kteří mu zadali úkol, aby při kázání v kostele řekl třikrát slovo „trumf“, jeho výsměch mamzelle Líze ze zámku během mariánského kázání, jak se před přáteli schoval ve skříni, do níž chtěl písař střílet z pistole, jak si dobíral vikáře, který přišel dělat inspekci, jak pili s písařem pivo, až se propili do rána a vypili soudek určený na pohoštění vikáře, jak skládal verš na hrob svého kočího Josefa, jak ho nevyděsila ani návštěva císařovny, jak se svým kaplanem drželi půst a pak jedli jitrnice, jak poškádlil svého kolegu faráře, na nějž dělal dlouhý nos a další enšpígloviny a drobné anekdoty Hockewanzelova života.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.