Ladislav Mňačko (29. 1. 1919 až 24. 2. 1994) byl nejpřekládanější slovenský spisovatel a novinář, jeho knihy vyšly ve dvaceti šesti jazycích. Aktivně se účastnil druhé světové války v řadách partyzánů. Časově však nestihl povstání na Slovensku a proto se připojil k partyzánskému hnutí na východní Moravě, k ploštinské skupině. Na začátku 50. let patřil jako jeden z oddaných komunistickému režimu k nejprominentnějším novinářům. S postupem času však nejen ztratil nadšení pro komunismus, přiřadil se dokonce k jeho nekompromisním odpůrcům. Jeho novela Jak chutná moc z roku 1967 je otřesné podobenství, jak hypnotizující moc může mít totalitní režim.
Na počátku 60. let popsal zákulisí politických procesů 50. let v knize Opožděné reportáže, jejíž význam bývá srovnáván dokonce s pracemi Alexandra Solženicyna.
Ladislav Mňačko je pohřben v slovenské obci Lukovištia v okrese Rimavská Sobota.
Literární oddělení DILIA zprostředkovalo vydání Mňačkových knih Jak chutná moc, Smrt má jméno Engelchen, Soudruh Munchhausen, Opožděné reportáže a Noční rozhovor ve slovenském nakladatelství Europa.