Herec, známý svou originální kreací stárnoucího seladona Karla z filmu Věry Chytilové Faunovo pozdní odpoledne, byl v angažmá v Divadle Na zábradlí. Poslední rolí, kterou tam vytvořil, byl Andrej Prozorov ve Frielově hře Afterplay. Suchařípa byl původně divadelní teoretik, působil v časopise Divadlo, na přelomu 70. a 80. let se začal prosazovat jako herec. Herectví varnsdorfského rodáka bylo nezaměnitelné - osobitá "suchařípovská" dikce, nadhled ironika a schopnost přesného, chytrého vypointování slovem i gestem. Působil na výjimečných divadelních scénách, od roku 1965 v Činoherním klubu v Praze jako dramaturg a za normalizace v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde poprvé začal hrát větší role. Jako herec i dramaturg se pak výrazně v 90. letech podílel na éře Petra Lébla v Divadle Na zábradlí. Jeho herecké úspěchy ovšem poněkud odsunuly skutečnost, že byl především špičkovým divadelním teoretikem a překladatelem. Životní láskou Leoše Suchařípy byli ruští dramatici. Zalíbení v nich našel za studií na Vysoké divadelní škole v Moskvě. Ruštinu ovládl tak dokonale, že ho považovali za Rusa. Jeho gigantické překladatelské dílo dosud čeká na ocenění - brilantní překlady Gogola, Gorkého, Ostrovského a dalších dramatiků. A především překlady Čechova, autora, který byl jeho srdci nejbližší. Přeložil všechny jeho hry, první byl Višňový sad v roce 1969 pro Činoherní klub a režiséra Jana Kačera.