Adéla a Dorotka jsou siroty. Adéle je třicet a pravidelně chodí ke zpovědi. Kryštof zpívá na mši v kostele. Adéla nemá muže. Farář chodí do hospody, protože lidi nechodí do kostela. Kryštof by chtěl zpívat pro někoho. Adéla našla pod postelí Panenku Marii. A Marek by chtěl být astronomem. Každý by chtěl být pro někoho. Každý občas kouká na nebe. Jenže je tak těžké něčemu uvěřit… Dorotka jednoho dne spatří zázrak. Něco se konečně musí změnit.
Hra ze zapadákova na cestě mezi kostelem a hospodou.

„Říkala jsem, že jsme zůstaly samy v hospodě. Že se k nám chodí opíjet jen farář, protože nevěří v Boha. Že je to tady pěkná díra! To jsem taky říkala. Že nebudu jíst dort, který nesnáším, protože ho jíme vždycky, když nám někdo umře. Já nesnáším dort, rozumíš? Já nesnáším tuhle hospodu. A nesnáším Boha, protože si k sobě vzal tátu.“.

Magdalena Frydrychová se narodila se v roce 1982 v Třinci. Po studiu na polském gymnáziu v Českém Těšíně odešla studovat do Prahy na DAMU činoherní dramaturgii. V průběhu studia napsala a časopisecky publikovala svou první rozsáhlejší dramatickou práci, hru Panenka z porcelánu (2004), jejíž rozhlasovou verzi uvedl Český rozhlas. V sezóně 2005/06 působila jako rezidentní autorka Divadla LETÍ, pro které napsala hru Na věky (2005). V roce 2006 vytvořila zatím svou nejnovější hru Dorotka. V současné době působí Frydrychová jako dramaturgyně Středočeského divadla Kladno.

"Lidi nevěří hlavně v lásku. Ve zrození. Všude samá smrt. Samá deprese. Vy jste mladé, hezké.Musíte věřit na lásku. O čem má pak člověk zpívat. Na zdraví. Na lásku. Upřímnou soustrast."

Dorotku v režii absolventa DAMU Štěpána Pácla můžete vidět ve Studiu Švandova divadla.

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.