Cena Evalda Schorma 

za původní hru, dramatizaci či překlad

Uzávěrka nominací: 31.března 2011!

• Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP a FPF za původní hru, dramatizaci či překlad.
• Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu). 
• Nominována mohou být tato díla: 
               -  původní hra
               -  překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)
               -  dramatizace
• Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.
• Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena v písemné formě buď na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9 nebo e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2011.

Evald Schorm (15. prosince 1931 - 14. prosince 1988):

  „Každý je v tom  sám. V tom zmáhání  dvou nepřátel. Sebe a skutečnosti.“

 Evald Schorm od šedesátých let dvacátého století výrazně ovlivnil divadlo i  film jako představitel československé nové filmové vlny (Každý den odvahu, 1964, Návrat ztraceného syna, 1966, Farářův konec, 1968, Den sedmý, osmá noc, 1969). Po roce 1971 režim Schormovi práci u filmu z politických důvodů znemožnil, vrátit se mohl po sedmnácti letech filmem Vlastně se nic nestalo (1988).  Krátký život mu byl  vyměřen. Okusovaný z jedné strany  zákazy a z druhé nemocí (Černý  mnich v roce 1983 byl  patrně posledním představením, které dělal  v plné  síle).  Svůj  život  mohl  žít  mezi  lety  1956 až 1969,  v sedmdesátých  letech vyčerpává  obrovský potenciál  sil. Až  do  roku    1983,   kdy    propuká   nemoc.  

Naštěstí se už od roku 1966 věnoval režii divadelní a divadla se mu stala útočištěm, kde získal věhlas vynikajícího tvůrce činoherního, operního i multimediálního: v Činoherním klubu, Studiu Ypsilon, Státním divadle v Brně, Činoherním studiu, Semaforu,  Národním divadle a především v Divadle Na zábradlí, kde se zaměřoval na zásadní otázky podstaty lidského bytí a zdůrazňoval, že „není důležitá jenom pravda sama, ale i cesta k pravdě“ jako například v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových (1979). Od roku 1967 (Revue z bedny) spolupracoval i s Laternou magikou: režíroval Kouzelný cirkus (1977), Sněhovou královnu (1979), Noční zkoušku (1981), Černého mnicha (1983) i Odyssea (1987).

Pro Schormovu divadelní tvorbu bylo podstatné jediné: už  žádná   společenská   kritika,   ale  psychologické,  téměř  meditativní zvnitřnění.  Sonda, maximální  lidskost  i s  propastmi a  pochybami. Lidskost  ve své  obnažené  absurditě. Člověk je  dobrý i špatný. Člověk není  ani dobrý, ani  špatný. Schorm ukazoval, že „v  nejistotě  je  snad  jediné  východisko“. Ze  samoty člověk nesmí utíkat, „člověk  je vždycky sám a musí o tom vědět“.

(Radka Denemarková)