Cena Evalda Schorma
za původní hru, dramatizaci či překlad
Uzávěrka nominací: 31. března 2014!
Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP a FPF za původní hru, dramatizaci či překlad.
Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu).
Nominována mohou být tato díla:
- původní hra
- překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)
- dramatizace
Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.
Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz a eliasova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2014.
Evald Schorm (15. prosince 1931 - 14. prosince 1988):
„Každý je v tom sám. V tom zmáhání dvou nepřátel. Sebe a skutečnosti.“
Evald Schorm od šedesátých let dvacátého století výrazně ovlivnil divadlo i film jako představitel československé nové filmové vlny (Každý den odvahu, 1964, Návrat ztraceného syna, 1966, Farářův konec, 1968, Den sedmý, osmá noc, 1969). Po roce 1971 režim Schormovi práci u filmu z politických důvodů znemožnil, vrátit se mohl po sedmnácti letech filmem Vlastně se nic nestalo (1988). Krátký život mu byl vyměřen. Okusovaný z jedné strany zákazy a z druhé nemocí (Černý mnich v roce 1983 byl patrně posledním představením, které dělal v plné síle). Svůj život mohl žít mezi lety 1956 až 1969, v sedmdesátých letech vyčerpává obrovský potenciál sil. Až do roku 1983, kdy propuká nemoc.
Naštěstí se už od roku 1966 věnoval režii divadelní a divadla se mu stala útočištěm, kde získal věhlas vynikajícího tvůrce činoherního, operního i multimediálního: v Činoherním klubu, Studiu Ypsilon, Státním divadle v Brně, Činoherním studiu, Semaforu, Národním divadle a především v Divadle Na zábradlí, kde se zaměřoval na zásadní otázky podstaty lidského bytí a zdůrazňoval, že „není důležitá jenom pravda sama, ale i cesta k pravdě“ jako například v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových (1979). Od roku 1967 (Revue z bedny) spolupracoval i s Laternou magikou: režíroval Kouzelný cirkus (1977), Sněhovou královnu(1979), Noční zkoušku (1981), Černého mnicha (1983) i Odyssea (1987).
Pro Schormovu divadelní tvorbu bylo podstatné jediné: už žádná společenská kritika, ale psychologické, téměř meditativní zvnitřnění. Sonda, maximální lidskost i s propastmi a pochybami. Lidskost ve své obnažené absurditě. Člověk je dobrý i špatný. Člověk není ani dobrý, ani špatný. Schorm ukazoval, že „v nejistotě je snad jediné východisko“. Ze samoty člověk nesmí utíkat, „člověk je vždycky sám a musí o tom vědět“.
(Radka Denemarková)