Díky soukromé společnosti Radiojournal se stává Československo teprve druhou evropskou zemí s pravidelným rozhlasovým vysíláním. Předbíhá jej pouze Velká Británie, kde v roce 1922 začíná pravidelně vysílat rozhlasová stanice BBC. První pokusy s rozhlasem probíhají na našem území už před první světovou válkou a pokračují i po ní. Vůbec první rozhlasový pořad složený ze slova a hudby je vysílán v říjnu roku 1919 z radiotelegrafní stanice na pražské Petřínské rozhledně.

Orchestr ve skautském stanu

Počátky pravidelného rozhlasového vysílání jsou však v Československu neobyčejně složité. Provizorní studio vzniká ve skautském stanu v Praze-Kbelích, odkud je veškerý program vysílán živě. A proč zrovna ve stanu? Samotná rozhlasová stanice se nachází v malém dřevěném domku, který poskytuje jen ten nejnutnější prostor pro technické pracovníky. Pro programové pracovníky a účinkující již nikoliv. V nouzi proto pomáhá zmiňovaný skautský stan.

Jeho nevýhoda se však ukazuje už při prvním vysílání, kdy počasí příliš nepřeje a účinkující trnou v obavě, že jim silný vítr a prudký déšť improvizované stanové studium odnesou a znemožní tak vysílání. Stan to vydrží, nicméně začnou se ukazovat další nevýhody. Kbelská stanice je daleko od kulturního a společenského centra a propojení hromadnou dopravou je komplikované, což stěžuje účast účinkujících. Přesto se z Kbel vysílá až do února 1925, kdy roli přebírá vysílací stanice ve Strašnicích.

Program prvního vysílacího dne zajišťují pod vedením Eduarda Svobody členové orchestru bia Sanssouci, konkrétně houslista Josef Hašek, kornetista Emil Čermák a cellista František Voženílek. Na klavír je doprovází Karel Sergej Duda, bývalý profesor carské konzervatoře v Kyjevě. Vystupuje také operní pěvkyně Růžena Topinková. Zpočátku trvá vysílání pouze hodinu denně.

Spletitá cesta k novému médiu

Za průkopníky rozhlasového vysílání jsou považováni novinář Miloš Čtrnáctý, podnikatel Eduard Svoboda a ředitel společnosti pro distribuci rozhlasových přijímačů Radioslavia Ladislav Šourek. Právě díky nim totiž vzniká společnost Radiojournal. Na cestě k zahájení pravidelného rozhlasového vysílání však musí překonat řadu nečekaných překážek. Nemají dostatek finančních prostředků ani zkušeností, jejich úsilí naráží na nepochopení veřejnosti i na zákulisní intriky vysokých úředníků ministerstva pošt a telegrafů.

Mohou se však opřít o první poznatky z Československa a ze zahraničí, které ukazují, že vysílání pro veřejnost není utopie. A že je rozhlas nově rodícím se médiem.

Mimochodem slovo „rozhlas“ se poprvé objevuje v českém tisku až v roce 1924. Do té doby se používají výrazy „radiofonie“, „telegrafie a telefonie bez drátu“, případně anglický výraz „broadcasting“.