Hra zavádí diváky do zapadlého baru, kde jsou stěny oprýskané, podlaha ulepená a nápoje se zde podávají bez ledu. Do baru, kam by většina lidí zavítala pouze tehdy, kdy už by měla něco upito a jinde nebylo otevřeno. Do tohoto prostředí, kde už dávno nepopíjí ani ti nejvěrnější štamgasti, přichází dospívající dívka ve školní uniformě. Na první pohled se sem nehodí.

Co na takovém místě růžolící dívka ze soukromé školy hledá? Svou zmizelou kamarádku Charlie. Ví, že v tomto baru krátce před svým zmizením byla, že se tam s někým bavila, tak proč cynická barmanka nechce spolupracovat a předstírá, že ji v životě neviděla?

„Víte, co je to mindfulness – všímavost?“  - „Ne. Já jsem vlastně dost nevšímavá.“

Začíná překvapivý konverzační souboj vůlí, během kterého se vytrácí hranice pravdy, lži a fantazie a vznikají nečekané citové vazby. Hra zkoumá otázky moci, bezpečí a přežití, zaměřuje se při tom na ženskou zkušenost ve světě plném násilí. 

Dalším výrazným tématem je síla představivosti v bezvýchodné situaci. Prim hrají břitké a vypointované dialogy, které stupňují atmosféru strachu a neklidu, ale zároveň pulzují černým humorem. Ten autorka čerpá zejména z kontrastu mezi dvěma lidskými typy – naivní školačkou a sarkastickou barmankou. Avšak první dojem klame a zprvu ostře vedené charakterové kontury se počnou rozmazávat a zjemňovat… Obě role tak představují lákavou hereckou výzvu.

„Máš recht. Poruchy generátorů fakt kolikrát stojí za tím, že ženský jen tak zmizí.“

Hra Přijde školačka do baru byla poprvé v českém překladu uvedena 10. prosince 2024 v Divadle VILA Štvanice během slavnostní prezentace výsledků překladatelské dílny.  Formou scénického čtení zde byly v komprimované podobě představeny všechny tři nové překlady. Role ztvárnily herečky Lucie Netopilová (barmanka) a Martina Znamenáčková (školačka).

Jaký to byl pocit vidět a slyšet svůj překlad ožít na jevišti? „Pocit to byl krásný, až trochu surreální, když se najednou všechno z psané podoby posunulo do jiné dimenze. Takže tímto ještě jednou moc děkuji všem, co se na scénickém čtení podíleli,“ odpovídá Tobi Palatý. „Řekl bych, že mi čtení dodalo jistotu. Během překladu jsem zpochybnil asi všechno, co se zpochybnit dalo, ale nakonec snad opravdu vše mělo kýžený efekt,“ pokračuje.

A v čem jej překladatelská dílna studijně a profesně obohatila? „Naučil jsem se lépe pracovat s dramatickými texty a uvědomil jsem si, co všechno musí člověk při jejich překladu promýšlet, takže mě dílna jakožto překladatele opravdu hodně posunula,“ dodává. 

Překlad máme v DILIA k dispozici. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat.